Zabíjačka

V pátek večer, když jsme se pohodlně posadili k půllitru piva přišel Martin Čermák a pravil: "Zítra zabíjím Pepinu, už kulhá a je tlustá, přijdete?" Já s Lukášem jsme neváhali a samozřejmě že půjdeme. Celý večer se neprobíralo nic jiného. Jak to uděláme, kde seženeme rozperku apod. Původní domluva zněla, že na desátou hodinu se sejdeme u Martina. Druhý den jsme se sešli po obědě. Kotel už vařil horkou vodu a basa piva byla připravená. Čekalo se ještě na Rosťu Jesínka, který prase přijel zabít. Po dvou hodinách příprav, pití piva a čekání dorazil Rosťa. Všichni jsme se obávali, že to nebude snadné. Opak byl pravdou. Prase se pomocí provazu vytáhlo ven a netrvalo to ani pět minut a už leželo. Holky koukali trochu smutně, když prasátko sedělo a čekalo na smrt, ale tak to v našem životě holt chodí. Když prase vydechlo, Martin už nalíval panáky. Když si tak vzpomenu na ten celý den tak Martin vlastně nic jiného nedělal, než nalíval panáky :-) Za necelou hodinu prasátko už viselo a mohli jsme čistit. U toho pořád Martin otravoval s panákama, ale to je normální. To by nebyl on, kdyby to nedělal. Než jsme se naděli, prase bylo na dvě půlky a bez hlavy. Smažáček už se smažil a my se na něj moc těšili. Najednou přišla únava a šli jsme domu spát. Druhý den v poledne na nás čekal pan Smažák. Ještě dnes mlaskám.