Lukáše hrozný sen!

Byl krásný den, trošku mrzlo, máma byla v práci a já a sestra a táta doma. Pomalu byla tma a já si hrál venku a má sestra semnou. Byla tma a já zaslechl divné zvuky.. kouknul jsem se na jasné nebe a viděl naše a celého světa stíhačky jak zaplňují noční oblohu, pouštějí rakety a střílejí do nebe... ještě sem netušil co se děje, běžel sem pro tátu do obýváku, aby se šel podívat jenže on nechtěl, ale nakonec šel. Celá vesnice byla vzhůru a koukala směrem k obloze, bylo to jako na Nový rok jenže bylo to daleko horší! Najednou rána a koukáme naše stíhačky padají na zem, jedna za druhou a my stále netušíme co se dějě, táta se zeptal svého kámoše pana Jeřábka, ktrerý byl se svou manželkou také venku a na všechno koukal jestli netuší co se stalo.V tom sme viděli jak nebem prolétl mohutnou rychlostí letajicí talíř, přesně takový, jako ho všichni známe. Všechna vojska během hodiny padla. Nastalo ticho, a v tom záblesk něčeho kulatého a padalo to na zem, najednou tlaková vlna se blížila k nám všichni utíkali, já, táta a má sestra také bohužel sem smrti unikl pouze já, stačil jsem doběhnout do sklepa a tam se schovat před ohněm, jinak všichni uhořeli pamatuji si, že sem slyšel ještě řvát moji milovanou setru. Seděl jsem v malé komoře ve sklepě a teplota rostla a já si přál, aby to byl jen sen … smrt se blížila, a já se bál… Kousnul sem se do prstu a probudil se do normálního života…

Lukáš Puta (26. září 2008)